Letní bouřka

Černé mraky nabíraly na objemu. V olověném vzduchu se nepohnul ani lísteček a já jsem spokojeně seděl na lavičce pod přesahující střechou chatičky na mé zahradě. Již téměř usušené seno se vršilo v úhledně seřazených kupkách přikrytých plachetkami a já jsem se za svou práci odměnil sklenkou vynikající slivovice, lahvinkou piva a voňavou cigaretkou. Kraj ještě více potemněl. V počátečních poryvech větru se ozvaly zatím ještě jen ojedinělé pleskance prvních vlažných kapek přicházející bouřky.

Málem jsem v nich přeslechl vrznutí branky u plotu zahrady. Když jsem se ohlédl po zvuku, uviděl jsem, jak k mému bezpečnému úkrytu chvátá před blížícím se lijákem útlá dívčí postavička.
„Mohu se u vás na chvíli schovat, strýčku?“ zeptala se dívenka, ve které jsem poznal malou Lucku, obyvatelku asi kilometr vzdálené chaty, ve které trávila prázdniny se svými rodiči. Nebyl jsem samozřejmě žádný její strýček, dokonce jsme se i znali jen povrchně, od vidění. To se jen snažila být milá, aby mohla zůstat, protože liják už byl opravdu na spadnutí. Něžná, křehká a velmi hezounká dívenka s dlouhými blond vlásky, modrýma, ještě dětsky zvědavýma očima, ale už s blůzičkou vpředu lehce napnutou pučícími hroty mladičkých ňader.
„Proč ne,“ souhlasil jsem a nenápadně jsem obhlížel to rozkošné poupátko. Jaké se mi hlavou honily myšlenky, to snad ani nemusím rozebírat. Až se mi tajil dech při pomyšlení, jaké by to mohlo být.
„Nebudou se o tebe vaši bát, když se žene taková bouřka?“ zeptal jsem se, abych zamluvil své vzrušení.
„To ne, oni odjeli zkontrolovat domov a vrátí se až zítra odpoledne.“ Když uviděla můj udivený pohled, dodala: „Já už byla mnohokrát takhle sama, dokážu se o sebe postarat.“ Při tom na mne vrhla zvláštní zkoumavý pohled, jaký bych od dívenky jejího věku nečekal. Nebo se mi to jenom zdálo?

Oblohou prolétl oslnivý klikatý had blesku doprovázený vzápětí ohlušujícím rachotem hromu. Stromy na zahradě zahučely pod náhlým náporem větrného poryvu, který na nás vychrstl spršku začínajícího deště.
„Asi se budeme muset schovat v chatě,“ řekl jsem a s hranou dvorností jsem pokynul ke dveřím. Posadil jsem se na židli u stolku, zatímco ona si vybrala měkké posezení na válendě. Nalil jsem si ještě jednu odlivku slivovice, otevřel další láhev piva a nalil si do sklenice. Vzrušením z představ, které asi zrovna nepříslušely ctihodnému dospělákovi mého věku, mi totiž docela vyschlo v krku.
„Já mám také žízeň, mohu se trochu napít?“ zeptala se Lucka.
„Ale jo, hned ti udělám trochu šťávy,“ odpověděl jsem.
„Když já bych raději ochutnala to pivo.“

Určitě jsem neměl právě nejčistší úmysly, když jsem jí to dovolil. Vstala z válendy, přišla ke mně a vzala se stolu mou sklenici s pivem. Stála těsně u mě a lehce se mě při tom dotkla svým pravým bokem a ramenem. Ucítil jsem dráždivou vůni jejích vlasů. Neodolal jsem a jakoby náhodou má ruka spočinula přes její záda v pase. Celá strnula a já se bál, že jsem ji poplašil. K mému překvapení ale pomalu uchopila mou dotěrnou ruku a mírným tahem ji posunula o malý kousek dopředu ke svému bříšku, jako by mi dávala nesměle na srozuměnou, že si mohu dovolit i mnohem více. Její dech se lehce zrychlil a ručka se sklenicí piva se rozechvěla. I já jsem byl nadmíru vzrušený, přesto mi ale ještě kdesi uvnitř blikalo výstražné světýlko: „To přece nemůžeš, co to chceš dělat, vzpamatuj se!“
Nové blesky křižovaly oblohu a nové poryvy větru shodily plachetky asi ze dvou nebo tří kupek sena. Využil jsem to jako příležitost k záchraně před sebou samým.

„Musím je znovu přikrýt,“ řekl jsem chraptivě a rychle vyběhl ven do vlažného deště. Dvě plachetky, nedbale přivázané ke stojanům, vítr shodil na zem. Třetí nebylo vidět. Rychle jsem tedy jednu po druhé ony dvě vrátil na jejich původní místo a znovu přivázal, tentokráte již pečlivěji. Právě jsem chtěl jít hledat třetí, když najednou vedle mne stojí zmoklá Lucinka a podává mi ji. „Ležela až tamhle u plotu,“ řekla a hbitě mi pomáhala znovu přikrýt kupičku sena. Pak jsme oba rychle utíkali zpět do chaty. Shodil jsem ze sebe promáčenou košili a vzal si suchou. Další suchou jsem podal Lucince, třebaže se mi víc líbila tak, jak byla – zmáčená halenka se přilepila k jejím drobným ale již patrným prsům a vytvořila tak nádherný obrázek, na který hned tak nezapomenu. Z pokrytecké slušnosti jsem se odvrátil, když se převlékala a posadil se – tentokrát na válendu, kde dříve seděla ona. Přes záda jsem si přehodil deku a bylo mi příjemně, až jsem přivíral oči. Najednou se válenda trochu zahoupala, jak se Lucie posadila vedle mne. Dlouhé rukávy mé košile na ní plandaly a vůbec v ní vypadala spíš jako v županu. Přitiskla se ke mně ramenem a lehce se chvěla, jakoby chladem z vlhka, protože jinak bylo i přes ten déšť horké letní odpoledne. Nabídl jsem jí kus své deky a tak jsme tam chvíli bez mluvení seděli, přituleni k sobě, jako bychom k sobě patřili odjakživa. A protože nejsem ze dřeva, jistě si dovedete představit, jak ve mně hormony intenzívně pracovaly. Nedokázal jsem se již ovládnout a znovu jsem zlehka položil svou ruku na její bok. Čekal jsem, jak bude reagovat, připraven ruku stáhnout zpět a předstírat, že šlo o náhodný dotek. Co se stalo mě však překvapilo. Lucince v očích zableskl chtivý plamínek a položila pod dekou svou ručku na mé stehno. Pomalu, velmi pomalinku ji sunula nahoru, až ji nakonec nechala položenou na bouli, která vyrostla na mých kalhotách. To jsem se k ní již otočil a svou druhou ruku položil na její drobná ňadra. Lehkým pohybem jsem porozhrnul půjčenou košili, pod kterou k mému překvapení už vůbec nic neměla a ucítil jsem v dlani její teplou, hebkou kůži, topořící se bradavku a zběsilý tlukot jejího srdíčka. Potom má ruka pomaličku sjížděla po jejím boku směrem dolů. Pohladila její bříško, zastavila se na Venušině pahorku, kde ucítila rašící drobné chmýří. Zároveň jsem ale pocítil zvýšený tlak na mém ztopořeném údu, jak se už její drobná ručka potýkala s knoflíky mého poklopce, aby pak zajela pod trenýrky a začala hladit tu mou pýchu. Začala si se mnou hrát tak, že špičkami palce a ukazováčku lehce stiskla můj úd těsně pod žaludem a povolila. A znovu, o malinko níž. Tak pokračovala až ke kořeni a začala se pomalu vracet zpět. Dokážete si představit, jak mě to rajcovalo?

Něco se ve mně zlomilo a já jsem přestal brát ohledy na všechno. Na její mládí i na to, že bych alespoň já měl mít rozum. Lehkým tlakem na její prsíčka jsem si ji položil zády napříč přes má kolena. Byla jako dobře vycvičený poník, který ochotně poslouchá na každý pánův dotek. Prohnula se v zádech a lehce nazdvihla svou pánev. Tím na mě vyšpulila svou kundičku s růžovým žlábečkem mezi mírně roztaženýma nohama. Hladil a laskal jsem to potěšení – zprvu opatrně a jen po stranách; zatím jsem se vyhýbal přímým dotekům na roztomilý hrášek poštěváčku nebo na voňavou jeskyňku mezi jejími stydkými pysky. S námahou jsem překonával touhu přitisknout svůj obličej mezi její nožky, čichat vlhnoucí žlábek a lízat a sát tu panenskou dírku. Ona však sama uchopila mou ruku a přitiskla si ji přímo na poševní vchod. Takže, co mi zbývalo, než ji hladit právě tam a zkoušet opatrně vsunout svůj chtivý prst alespoň na krajíček do její ještě útlounké vagíny. Její tělíčko se při tom chvělo slastným vzrušením. Vůbec se nebránila, když jsem naplno rozevřel její nožky a začal líbat a lízat všechno, co se mezi nimi skrývalo od pahorku přes poštěváček a pochvičku.

„To ale není spravedlivé, strejdo,“ zaprotestovala. „Ty máš své lízátko, ale mně dudlíka nedopřeješ?“ Lehl jsem si tedy na záda sám a byl jsem zvědavý, co udělá ona. Nezklamala mé očekávání. Obkročmo si na mě sedla tak, aby moje ústa měla dobrý přístup k jejím hračkám pro pány a sama při tom mohla vzít do své pusy žalud mého kyje. Ten si přidržovala levou rukou. Nabýval jsem stále silnějšího dojmu, že zdaleka není tak nezkušená, jak se zprvu zdálo. Její jazýček hbitě kroužil po mém žaludu a pak po celém kolíku. Její ústa lačně sála nejen konec pyje, ale i šourek a jednotlivá varlata, do kterých pak lehce kousala. Bylo dráždivé. Zároveň svými zoubky a jazykem dráždila toho mého dudlíka tak, že jsem cítil, že už už budu ejakuloval. Chtěl jsem se tedy svým ocasem vysmeknout z jejích úst. To se mi ale povedlo jen na tak krátkou chviličku, než co vzrušeným tlumeným chrapotem zašeptala: „Neboj, jen mi to tam pusť!“ To jsem se už ale zachvěl v nekontrolovatelné křeči a záplava životodárného moku jí zaplavila ústa. Ale i její klín se snad ještě více rozevřel a vytryskla další mohutná dávka milostných šťáv, jak i ona dosáhla vrcholu. Oba jsme se zmítali v bouřlivém přívalu citů a svými ústy jsme si navzájem sáli vše, co jsme si nabízeli. Nevnímal jsem čas, nevnímal jsem vlastně nic, než slastnou hru našich rozpálených těl. Zdálo se mi, že snad ten zázračný okamžik nikdy neskončí. Venku za okny se začalo vyjasňovat. Ten tam už byl rachot hromů a v doznívajícím dešti prosvětleném večerním sluncem zazářila duha. Opět jsme s Lucinkou seděli na válendě, hladil jsem její plavé vlasy a ona ještě naposledy několikrát pohladila mé již uvadající mužství.