Třešně

„Sousede, nebylo by tam pár třešní i pro mě?“ ozvalo se loni, když jsem stál na žebříku a trhal ty nádherně velké, tmavě rudé třešně, jaké nemá nikdo v širokém okolí. Otočil jsem se, abych viděl, kdo to volá. Na cestě stála sousedka, před pár dny šťastně rozvedená. Měla za manžela hňupa, který veškerý volný čas trávil v hospodě, a když přišel domů, zajímal se pouze o ledničku. Právě se vracela z nákupu a tak měla v obou rukách plné tašky.

„To víš, že jo! Když pod tou sukní nic nebudeš mít, tak si natrhej, co chceš!“ řekl jsem jí jen tak z legrace.
„No to…!“ vykřikla, ale zbytek věty spolkla. Asi na ty třešně měla opravdu velkou chuť, protože jindy nešla pro fůru ostrých slov daleko. Spíš by člověk zastavil rozvodněnou řeku, než ji. Sebrala se a odcházela. Ale za chvíli byla zpátky, s košíkem v ruce.
„Tak jsem tady!“ zahoupala košíkem.
„A splnila jsi mou podmínku?“ zeptal jsem se.
„Ano,“ řekla a zvedla si okraj té krátké sukýnky. Bylo to jako uzávěrka fotoaparátu. Jen se mihly chlupy a sukýnka byla opět na svém místě.
„Tak si natrhej!“ ukázal jsem na žebřík.
„Tak se nedívej!“ vykřikla.
„A proč myslíš, že jsem chtěl, abys přišla bez kalhotek?“ zeptal jsem se.
„Protože jsi zvrhlík,“ řekla a lezla na žebřík. Snažila se, abych nic neviděl.

Když byla nahoře, začala trhat třešně. Zachutnaly jí tak, že na všechno zapomněla a natahovala se po těch nejlepších, až jí žebřík ujel do strany.
„Ááááá!“ vykřikla. Jednou nohou stála na větvi a druhou na žebříku. Rukama se držela větve nad sebou a stále křičela. Viděl jsem, že se žebřík opřel o sousední větev, takže jí nic nehrozilo, ale nechal jsem ji smažit ve vlastní šťávě.
„Pevně se drž a hlavně se nehýbej! Už ti jdu na pomoc,“ zahájil jsem tu mimořádně důležitou záchrannou akci. Rychle jsem lezl na žebřík, až jsem byl mezi jejíma nohama.
„Nééééé!“ vykřikla, když jsem jí prstem zabrnkal na poštěváček. Kundička ale byla jiného názoru a začala slastí slintat.
„Nééé! Vždyť spadnu!“ křičela dál.
„Neboj se, už tě držím,“ rozhrnul jsem tu houštinu chlupů, vrazil jí do kundičky prst a hned druhý. Zachvěla se a po ruce mi začaly stékat její sekrety.
„Néé! Spadnuúú!“ kvílela a napíchla se mi ještě víc na prsty. „Neboj se a polez dolů. Vždyť tě držím,“ stáhl jsem ji na žebřík. Stále napíchnutá na mých prstech slézala příčku po příčce, až jsme byli dole. Položil jsem ji do trávy a přisál se k poštěváčku.

Zakousla se do ruky, aby potlačila kvílení, které se jí dralo z úst. Ale náhle se přetočila tak, aby mě také mohla cucat. Měl jsem pocit, že mě chce polknout celého.
„Pojď dovnitř, musím si tě oholit,“ vyplivl jsem chlup, co se mi dostal do pusy, když spolykala to, co se jí v hojném množství vyřítilo do úst.

Položil jsem ji na stůl a namydlil jí kundičku. Během malé chvilky ji měla jak nemluvně. Omyl jsem zbytky mýdla a znovu ji začal lízat. A znovu si musela rukou zacpat ústa. „Nééé! Co to děláš?“ vykřikla, když jsem si ho omočil v kundičce a nasadil na zadní dírku. Ale po chvíli opět musela tlumit svůj křik.
„Sousede, nemáš pár třešní?“ ozve se občas a já ji pozvu dál. Vždy má krásně upravenou kundičku.