Nikolčin příběh (4)
Nemohla jsem moc protestovat, nepřála jsem si výprask před nějakým, pro mě cizím člověkem. Šatičky mě opravdu víc odhalovaly, než zahalovaly, ale to se Jirkovi evidentně líbilo ještě víc, než kdybych byla úplně nahá. Jako ozdobu jsem dostala kožený obojek, což mi, přes můj nesouhlas, způsobilo trochu potěšení.
„Tak, kurvičko, dnešní plány: Dojedeme do centra, nakoupíme ti nějaké oblečení. Myslím vhodné oblečení. Ne to, co jsi schovávala ve skříni. Jeptiška by si to na sebe asi nevzala, a moje subinka se tak oblékat taky nebude. Musím si tě trochu vybavit. Potom zajedeme do nějakého pěkného sexshopu, ale ne tady u nás. Nechci riskovat, že by tě před ním někdo viděl. Tam si tě vybavím pro domácí použití.“ Přes jeho úsměvy mi vůbec nedocházelo, co má na mysli.
„Ano prosím,“ jsem jen podotkla, duchem nepřítomna, děsíce se okamžiku, kdy vylezu ven. Srdce mi bilo jako o závod, když mě postavil k otevřeným dveřím. Do batohu si zabalil moje osobní věci a vodítko, zahlédla jsem i foťák. Pořád mi asi nedocházelo, k čemu mělo dojít, a tak jsem vykročila ven.
Na ulici jsme nikoho nepotkali, ale na zastávce autobusu se už pár lidí ohlédlo. Dělala jsem, že nevidím jejich pohledy, které byly různé. Od pohoršených, přes pohrdavé, až po uhýbající, jejichž pravou míru určovala boule na kalhotách některých osob mužského pohlaví. Brácha mě držel za loket, a když přijel autobus, nastrkal mě dovnitř. Posadil mě na vyšší sedačku, jednou rukou se opřel nad mojí hlavou a druhou položil na moje nahé stehno. Zachvěla jsem se při pomyšlení na to, že nemám kalhotky. Nohy jsem svírala k sobě, ruce držela u těla, abych si zakryla odhalenou část prsou.
„Tak co jim ukážeme, kurvičko?“ zašeptal mi najednou brácha do ucha. Trhla jsem sebou a rychle jsem se k němu otočila s otazníkem v očích. On mě snad chtěl ukazovat? Vždyť jsem prakticky nahá. Koukla jsem se před sebe, kde seděl chlápek asi se synem. Začala jsem se třást, osika by mi mohla závidět.
Ucítila jsem tlak na koleni, kde měl Jirka ruku. Polilo mě horko a zrudla jsem jak malina. On mě opravdu chtěl roztáhnout nohy tak, aby byla vidět moje jeskyňka? Začala jsem rychle uvažovat. Když ztropím skandál, možná se mě někdo zastane, možná mi někdo pomůže, a nebude výprask. Ale naši doma nejsou, a věřil by mi otčím? Mamka snad ano, ale s tím, co mám na sobě, pomohl by mi někdo nezištně? Vtom jsem ucítila lehký závan vánku na jeskyňce. Schovala jsem ruce do klína a hlavu sklopila dolů. Dělala jsem, že tam vůbec nejsem, ale zjevně ne moc nenápadně. Jirka mi jednu moji ruku ovinul okolo jeho pasu a pak mi naklonil hlavu k jeho obličeji.
„Neschovávat. Nepamatuješ, co jsi slíbila? Jak tě bolela bradavka? Já jsem tvůj pán, a ty moje subka. Já říkám a ty děláš. Na to nezapomeň. Několik mých kamarádů už slíbilo, že se přijdou na výprask podívat. Ale za to, že budou muset vytrpět pohled na tvůj trest, je potom budeš muset odměnit. Přeci by nepřišli jen tak, že?“
„Do kelu, on už o tom někomu řekl?“ pomyslela jsem si, ale Jirka pokračoval: „Jsi můj majetek. Už to není tvoje tělo, ale naše tělo, moje tělo, a já teď momentálně pustím naše koleno a běda ti, jak je sevřeš zpátky. Mám tě moc rád, jsi hezká subinka a jako sestřičku si tě pěkně budu trápit, ale jestli nebudeš poslušná, proutek čeká a kluci taky. A jim se budeš muset nějak odměnit, jasné?“ řekl už trochu zvýšeným hlasem a mně došlo, co jsem vlastně slíbila. Nemám na výběr.
On opravdu moje koleno pustil a já zůstala sedět tak, že mi bylo vidět do rozkroku. První si toho všiml ten chlápek. Jenom civěl, protože navíc v tu chvíli mi Jirka položil ruku na rameno, a prsty se dotkl mé bradavky. Jenom to mi stačilo ke vzpomínce na včerejší večerní zážitek a intenzita mého vzrušení stoupla, jako když dáte teploměr do vařícího čaje. Podívala jsem se na Jirku a v mém pohledu muselo být jasně zřetelné chci to. Chvíli mi hnětl moji bradavku, a já ještě víc roztáhla nohy. Nevím, jestli tohle chtěl, ale v tu chvíli si přestal hrát. Než mi mohlo dojít proč, postavil mě na nohy. Kolena se mi klepala a já neměla zrovna nejjistější chůzi. Držel mě pod ramenem, což ještě navíc chlápkovi odhalilo moji kozičku.
Cestou venku mě naštěstí přidržoval a já si chtě nechtě nemohla stěžovat, že mi občas chytil zadeček. Lidi po nás koukali a kdoví, co si mysleli, ale já? Já nevěděla, co si mám myslet. Sakra, on mě přece k tomu nutí, nemělo by se mi to líbit, ale co nadělám? Kdyby mě snad v tom autobuse chtěl na místě pomilovat, já bych neměla sílu odmítat. Jak jsme ale šli mezi lidmi, moje vzrušení začalo opět opadat. Jestli mě ale nenechá se někde udělat, nebo mi to neudělá on, má nade mnou skutečnou moc, protože jakýkoli dotek mě teď mohl dohnat až na maximální míru vzrušení, kdy bych pro dosažení blaha byla ochotna udělat téměř cokoli.
Když jsme vešli do obchodního centra, málem jsem se v kolenou zlomila. Spodní klimatizace mi nejen odfoukla šatičky k pasu, ale proud větru mi zatlačil na jeskyňku, a já opět neměla daleko k orgasmu. Jirka mě podržel a dovedl k eskalátoru.
„Tak kurvičce se to opravdu líbí, to je fajn, jsem rád, aspoň nebudeš protestovat, že jo?“
„Ano prosím, budu poslouchat.“ přikývla jsem, a zase se začala vzpamatovávat. Na schodech jsem na sobě cítila pohledy lidí, přeci jenom ze spodního patra asi bylo vidět na místa, která bych jinak zakrývala, i když asi v této době ne moc slušnými kalhotkami, ale přesto. Aspoň něčím. A takhle? Nevím proč, ale v hlavě mi začalo šrotovat, proč vlastně kalhotky nosíme? Přeci, pokud neroztáhnu nohy nijak extrémně, a nebo neroztáhnu pysky od sebe, není vidět zase až tak nic hrozného… Ale nemyslím na tohle kvůli tomu mému zákazu je nosit? Nemůžu přeci rudnout věčně.
Jirka mě provedl centrem a zamířil do jednoho obchoďáku. Prošli jsme dovnitř a on zamířil rovnou k textilu. Cestou pobral nějaké letní šaty, sandálky a sukně, topíky a vedl mě ke kabince. Neustále s rukou na mém zadečku, kdy jsem cítila, jak nadzvedl šatičky a chytil mě za holé půlky. Jak mě strkal do kabinky, ještě usykl: „Zout, svléknout a začít zkoušet. Každý kousek chci na tobě vidět. Bude to stát dost peněz, tak chci vidět, jak ti to sedí.“ Divila jsem se, že mě pouští samotnou do kabinky, ale i kdybych se chtěla udělat, tak to asi nezvládnu v kabince v marketu. Zula jsem se a rozvázala uzel na šatičkách. Nechala jsem je sklouznout k pasu, a pak je stáhla až na zem. Pověsila jsem je, a natáhla první šaty. No, spíš triko. Nevím, jak ho to napadlo, ale bylo to triko, které mi ani nezakrylo zadeček. Vklouzla jsem do letních sandálků a než jsem stačila sáhnout po sukni, odtáhl závěs. Lidí tam moc nebylo, ale stejně se někdo otočil. Já jsem nevyjekla, ale on mi nahlas pochválil délku šatů a řekl: „Tak tyhle ano, když se ti líbí.“ Zatáhl a já pokračovala. Další triko – šaty, sukně od 25cm do maximální délky nad kolena, ale ta byla tak rozevlátá, že jakákoli otočka mi odhalí vše, a průhledné topíky. Nejšílenější byla plastová sukně s průhlednými boky, neprůhledný pruh měla akorát zpředu a zezadu. Ani jsem si nestihla vzít tričko a on už otevřel kabinku.
Okolo šel zrovna nějaký pár. Bez jakýchkoli okolků se začali koukat na moje nahá prsa. Jirka se na ně pobaveně díval, koukal na to, jak rudnu, ale neschovala jsem se. Jen jsem se suše zeptala: „V pořádku?“
„Ano, tak tohle ti opravdu sluší. Až půjdeme na návštěvu k mému kamarádovi, tohle si vezmi.“ Zasmál se a vlezl ke mně. Zatáhl za sebou závěs, ale nohy těch lidí nezmizely. Vyděšeně jsem se koukala až odejdou, ale to už jsem cítila vyhrnutou sukni a jeho prsty na mé jeskyňce.
„Jsi opravdu nádherná, držím se, ale nevím, jak dlouho ještě. Nemohl jsem si vybrat líp. Mladá, pěkná, poslušná a se skvělým vkusem v oblékání,“ usmál se, „ale stejně ti nedovolím se hned tak udělat. Až to budeš už opravdu nutně potřebovat, pěkně nahlas popros. Já si potom promyslím, jestli ti to povolím, udělám ti to sám, nebo prostě a jednoduše řeknu ne. Ale když budeš pěkně slušně a nahlas žádat, pokusím se ti vyhovět.“ Já přes svoje vzrušení stále viděla ty nohy. Neodešli, spíš se přiblížili.
„Teď se převlékni do svého a půjdeme dál.“ Jakmile jsem si stáhla sukni a stála jsem úplně nahá, roztáhl závěs a vyšel ven.
Začala jsem zrychlovat v oblékání, protože ti dva na mě pořád zírali.
„Počkej ještě. Nějaké plavky,“ řekl a odešel. Zůstala jsem tedy v šatičkách natažených jen okolo pasu, a před párem, který mě sledoval. On koukal na ni a na mě, nevím, ale vypadalo to, že porovnává. Ona koukala na mě se zájmem, a jeho držela za zadek. Sáhla jsem po závěsu, ale Jirka sykl: „Vydrž, jsem hned zpátky.“ A odešel. Já se bála zatáhnout, když mi to skoro zakázal. Zůstala jsem tedy stát před tím párem, jen jsem se otočila bokem. Něco mu pošeptala a odběhla. Vrátila se dřív než brácha, a nesla si stejnou plastovou sukni, kterou jsem si zkoušela já. Zalezli vedle do kabinky, a když přicházel Jirka, slyšela jsem už zvuky, které vypovídaly o tom, že si spolu užívají.
Začalo mě to silně vzrušovat. Jirka po mě hodil plavky, no, slušnější by bylo, kdybych se šla koupat nahá, a župánek, který ani nepřekryl zadeček. Bikinky schovaly jen bradavky a kalhotky se mi zařízly do jeskyňky a zadečku. Jestli mi přestávalo vadit, že chodím bez prádla, protože když mám nohy u sebe, nic nemusím schovávat, tak tyto kalhotky ukazovaly moji jeskyňku dost detailně. Župan jsem si nestihla obléct, když zase otevřel kabinku. Naštěstí v tu chvíli tam nebyl nikdo, kdo by mě pozoroval. Jirka si mě prohlížel dost dlouho, poté vlezl ke mně a vytáhl foťák. Ruce jsem si dala před obličej, ale on je odtáhl. Ne hrubě, tentokrát jemně. Jednu mi dal v bok, jednu nechal podél těla, a postavil si mě do rohu. Začal fotit. Nevím, jestli udělal deset nebo patnáct fotek, vždycky si mě nasměroval jinak, ale trvalo to dost dlouho.
Pár vedle mezitím skončil. Slyšela jsem, jak otevřeli vlastní kabinku. Vtom otevřel i Jirka a začal se k nim mít.
„Co říkáte na tyhle plavky, zajímavý typ, ne?“
„No, takové svůdné,“ prohlásila ona, zatímco on se přiblížil a sklonil se k mému klínu.
„No tak, Niki, ukaž přeci, jak vypadají,“ mile mi řekl brácha. Nervózně jsem couvla do kabinky do rohu, a trochu roztáhla nohy. On se podíval zblízka a já viděla jeho stan na kalhotách. Ale to už zkoumala i ona.
„Hmm, pěkné, Niki, a jsou pohodlné?“ zeptala se. Stačil pohled na Jirku a pochopila jsem: „Ano, prosím, příjemné.“
„Líbí se mi, ale asi bych v nich nešla někam k rybníku, co?“ usmála se na svého přítele, který pořád zkoumal můj klín.
„No tak pojď, já si je teda taky zkusím,“ šeptla, a odešli spolu. Ještě jsem slyšela, jak on říká Jirkovi: „Sluší jí to. Asi si tu moji taky tak obléknu.“ A odešel. Jirka vlezl ke mně.
„Hmm, to se ti povedlo kurvičko. Tak se mi to líbí,“ šeptal mi do ucha a rozvazoval mi vzadu bikiny. Už jsem si zvykla před ním stát nahá, no, nezbývalo mi nic jiného, ale už mi to prostě nevadilo. Sehnul se a začal mi stahovat i kalhotky, přitom mi prsty strčil na kraj mojí rozvášněné a mokré jeskyňky.
„Ach áááách, prosím, pane, Jirko, prosím, mohla bych si to tu udělat?“ vyhrklo ze mě, i když jsem si myslela, že to tady nepůjde.
„Ne, miláčku, tady ne. Ale slibuju ti, že dneska budeš moct.“ Proběhlo mnou takové vzrušení, jaké jsem ještě nepoznala. Nejenže mi slíbil, že si to budu moct dneska udělat, ale řekl mi miláčku. Oblékla jsem si svoje šatičky a obula jsem se. Spokojená se svojí pokorou jsem šla s bratrem k pokladnám.
