Na půdě (5)
Opatrně jsem se narovnal, abych ulevil strnulému tělu. Tím jsem odlehčil židli a ta se skácela na zem, měla jenom tři nohy. Podíval jsem se na Jarču, která stála u pohovky a měla v ruce šaty. Bleskově si je přitiskla na tělo a snažila se skrýt svou nahotu. Pak zavzlykala a rozeběhla se ke mně.
Pověsila se mi na krk, přitiskla se na mě a žadonila: „Viďte, že nic nikomu neřeknete, neříkejte nikomu nic.“ Jako ve snu jsem ji hladil po zádíčkách a přitom jsem ji pohladil i její krásnou pevnou prdel.
„To víš, že nikomu nic neřeknu.“ A začal jsem ji tahat za kozy. „Jen se uklidni.“
„Já vím, že jste hodný, že nic neřeknete,“ počala vzlykat. Byl jsem bezradný, čurák mi stál jako svíčka. Cítil jsem, jak se opírám o její stehna. Začal jsem ji hladit po prdeli, tahal za cecky a ujišťoval ji neustále, že nikomu nic neřeknu. Slzy a vemena jako melouny v ruce, to byla divná kombinace. Vtom mi její jazyk zajel do úst a začal tam kmitat. Musela být při tom všem strašně rozdělaná. Zalila mě vlna smyslnosti, když mi zajela rukou do poklopce. Popadla čuráka a sevřela ho jako kleště. Až jsem vzdychl jako raněný hřebec. Přitiskl jsem se na její nahé tělo a přisál se na její cecky. Prsty jsem zajel do mokré kundy. Zatáhla mě na pohovku, plně roztáhla stehna, a můj ocas třela jako zkušená ženská. Zřejmě pan Rynda jí dal dobrou školu.
Hrál jsem si s její kundou jako starý chlípník. Zavřela oči a jenom vzdychala. Třela mi čuráka celou dlaní až ke kořenu, pytel nevynechávala a pěkně mi žmoulala koule. Už jsem nehodlal dále čekat, rozepnul jsem pásek, stáhl kalhoty a překotil se na to krásné mladé tělo. Zvedla nohy do vzduchu a já ji začal kundu laskat ptákem. Lehce jsem po ní přejížděl. Maje hroty jejích vemen před sebou, jsem pomalu nasadil čuráka na její díru. Sama přitlačila a tak ocas do ní vjel lehce jako po másle. Objetí ptáka její čurinou bylo velmi těsné. Začal jsem ji mrdat a díval se do její rozpálené tváře. Hnětl jsem při tom její tvrdé cecky. Byly jako z gumy. Břicho se dmulo v rytmu mých přírazů. Přirážela docela kvalitně a brzo se počala pode mnou házet jako divá. Měla asi od přírody velké vlohy na mrdání.
Pojednou vyjekla, zkřížila mi nohy za krkem a byla hotová. Na chvilku ochabla, povolila sevření nohou a já pracoval jenom na svoje konto. Za minutku ale přišla k sobě a tanec začal nanovo. Podebral jsem ji pod prdelí a začal jsem ji plnit mrdkou. Když jsem čuráka chtěl vytáhnout, položila mi ruku na zadek, naznačujíc tak, že si nepřeje, abych ho vytáhl.
„Ještě jednou,“ šeptala. Začala mi znovu vylizovat ústa a nabízela mi ke hraní svoje vemena. Čuráka jsem měl zastrčeného v kundě. Po chvíli začal opět tuhnout a byl schopen mrdání. Mrdali jsme tentokrát dlouho, byla několikrát hotová, než já jsem byl schopen ji znovu vystříkat. Přirážel jsem jako statný samec, abych si neudělal ostudu, ale její apetit na mrdání jsem jen tak tak vydržel.
Sotva její napětí po tom, co jsem ji vystříkal, povolilo, byla zřejmě nárazem mé teplé mrdky na dno kundy znovu udělaná. Vytáhl jsem ptáka z kundy a svalil se vedle ní, hekal jsem jako raněné zvíře.
„No, teď už se mi nepostaví,“ řekl jsem, ale ona to vyřešila po svém. Jako ještěrka se otočila a můj ochablý ocas skončil v jejích ústech. Jak ona uměla kouřit! Cítil jsem, jak mi čurák začíná opět tvrdnout. Sklouzl jsem na zem, dala mi nohy na ramena. Její kunda se přiblížila k puse, ponořil jsem jazyk do její dírky. Klečela nade mnou a čuráka zpracovávala ústy i rukou. Několikrát během krátké doby byla hotová. V takovém okamžiku nasála ptáka celého do pusy a kundu přitiskla k mému obličeji a vrtěla s ní. Při tom vypouštěla neuvěřitelné množství šťávy, kterou jsem polykal. Já potom vždy dál lízal kundu po celé délce, poštěváčka nevynechávaje. Byl velký jako burský oříšek.
Vycákal jsem se jí do pusy, všechno zhltla, ale stále neměla dost. Už jsem opravdu nemohl, potřeboval jsem delší dobu na regeneraci, aby čurák mohl stát a stříkat. Abych zachránil situaci, řekl jsem: „Pojď, co kdyby na nás někdo přišel, co když tě Jana s Rudou půjdou hledat.“ Rázem se probrala a dala mi za pravdu. Dostala znovu strach.
„Doufám, že to, co se stalo mezi námi, nebudeš vykládat ani Rudovi ani Janě a že si to brzo zopakujeme. Ale bude to jenom mezi námi, ne abys o tom referovala na mládežnických setkáních,“ řekl jsem jí. Při tom se oblékala.
Kundu si vytřela kapesníkem, vytékala jí z ní moje mrdka. Ubezpečila mě o mlčenlivosti, dlouze mě políbila, pohladila mi ochablý ocas a odběhla. Předtím ještě stačila říct, že děkuje, že si už dlouho tak pěkně nezašukala a že se těší na brzké opakování. To jsem jí svatosvatě slíbil. Soused Rynda jí dal dobrou školu mrdání, příště se budu muset Jarči zeptat, co všechno ji naučil, jestli něco nezbylo i na mě.
