Monička

Jmenuji se Jakub a již třetím rokem chodím s kráskou Mončou. Je to štíhlá tmavovláska, spíše nižší postavy. Má nádherná modrá očka, vyvinuté poprsí a krásnou prdelku. Je to holka, kterou mi ostatní kluci závidí. To mě občas vytáčí, protože mám pocit, že si ji musím neustále hlídat.

Jednou v létě jsme o víkendu s přáteli vyrazili na chatu. Bylo nás tam celkem sedm: dva páry, což jsme byli já a Monča a Lucka s Martinem. Pak tu byla kámoška Míša a nakonec bratranci Petr a Lukáš. Všichni byli celkem v pohodě, až na Petra, ten je podle mě namyšlený blbeček. Plánovali jsme na chatě zůstat tři noci. První dny byly fajn. Přes den jsme se chodili koupat do nedalekého rybníka večer se popíjelo a grilovalo.

Poslední den mě trochu znepokojilo, jak na Monču Petr doráží. Když ji potkal ráno na chodbě ještě v noční košilce, pochválil její poprsí: „Pěkný prsíčka, Mončo, nechceš si trochu povytáhnout košilku?“ Samozřejmě myslel, že nic neslyším a stále spím na rozkládacím gauči v obýváku. Nastražil jsem uši a poslouchal, co Monča odpoví. V klidu pronesla něco ve smyslu: „To můžeš Kubovi jen závidět a radši si otoč pyžamo, máš ho naruby.“ Naštěstí se tedy zdálo, že Monča sdílí moje antipatie k Petrovi.

Toho dne po obědě se mi udělalo trochu nevolno. Možná to bylo z jídla, možná to bylo z pití, anebo to byl úpal. Houpal se mi žaludek a tak jsem oznámil, že se odpoledních letních radovánek nezúčastním. Lucka a Martin šli k vodě a Lukáš, Petr a Míša zůstali na chatě. Míšu napadlo, že se půjdou ven trochu slunit a tak následovaná Petrem a Lukášem šla na zahradu. Monča zůstala se mnou, že se o mě bude starat. Nechtěl jsem jí ale kazit zábavu, a tak jsem ji navrhl, aby se šla taky trochu opálit.
„Vážně ti to nevadí, zlato?“ zeptala se mě. Když jsem zavrtěl hlavou, šla si vzít plavky a za chvíli se natahovala vedle Míši na trávníku. Lukáš s Petrem zmizeli z dohledu, což mi vůbec nevadilo. Usnul jsem, musel jsem spát asi tak hodinku nebo dvě, když jsem se probudil a z okna se podíval na zahradu. Nikoho jsem neviděl.

Měl jsem takový zvláštní pocit, a tak jsem se šel z oken v horním patře chaty rozhlédnout, jestli někoho neuvidím. Z toho, co sem uviděl, se mi zatočila hlava. Míša s Lukášem k vidění nebyli, zato Petr a Monča se k sobě měli. Seděli na lavičce u kůlny a Petr právě sahal Monče na prsa. Čekal jsem, že dostane facku, ale nic takového se nestalo. Nevěděl jsem, co mám dělat, jestli mám vyběhnout ven, nebo dělat jakože nic. Měl jsem vztek, ale nedokázal jsem udělat nic, jen jsem tupě stál a koukal.

Najednou si Petr před Monču klekl, poodtáhl jí spodní díl plavek trochu na bok, aby se mohl dostat k její štěrbince, a trochu ji roztáhl nožky. Monču to očividně nevyvedlo z míry. Upřeně hleděla směrem na zahradu, jestli někdo nejde. Bylo vidět, jak jí Petr začal lízat a ona si to náramně užívá. Já jí to totiž moc často jazykem nedělám. Měl v ní jazyk asi tak pět minut, když najednou se Monča začala chvět při orgasmu. Petr z ní ale jazyk nevyndal a pipinku jí lízal dál. Ona se při tom ještě udělala. Jejich radovánky jim přerušili Míša s Lukášem, kteří se společně vraceli kdoví odkud. A tak Petr vyndal svoji hlavu z klína a odešel jakoby nic někam na zahradu.

Byl jsem v šoku, hrozně mě to štvalo, ale zároveň mě to vzrušovalo a tak, když se Monča za mnou vrátila, nic jsem jí neřekl. Večer se šlo brzy spát, protože na zítřek byl plánovaný odjezd. Samozřejmě jsem nemohl usnout. Monča ležela vedle mě a opodál leželi na nafukovacích matračkách i Lukáš a Petr. Nakonec jsem přeci jen usnul, ale ne na dlouho. Vzbudily mě nějaké tlumené hlasy.
„Mončo, neblbni, nikdo se o tom nikdy nedozví.“ To byl Petrův hlas. K mému údivu jsem však zaslechl i další hlas.
„Tak pojď, půjdeme ven ke kůlně.“ To byl Lukášův hlas, který přesvědčoval Monču ke spáchání něčeho, v co jsem věřil, že se mi nikdy nemůže stát. Dělal jsem, že dál spím. Monča se opatrně zvedla z postele a odcupitala společně s Petrem a Lukášem ven. Tomu jsem nemohl uvěřit!

Chvíli jsem počkal a pak opatrně vyrazil za nimi. Vzal jsem to ke kůlně druhou stranou. Měl jsem v plánu přikrást se z boku. Šel jsem potichu podél chaty. U kůlny jsem zahlédl ve světle měsíce celou trojici na houpací lavičce. Lukáše, jak Monče cucá bradavky a Petra opět zabořeného v jejím klíně. Byli sami sebou tak zaneprázdnění, že si nevšimli, jak jsem se schoval za hromadou dřeva jen pár metrů od nich.

Monča slastně sténala. Bylo poznat, že se snaží být potichu. Měla dva kluky najednou a to je něco, co mě v životě nenapadlo, že uvidím. Dvojitá nevěra v přímém přenosu. Po chvilce se Petr napřímil a vytasil ho na ni.
„Ne Petře, tohle já Kubíkovi nemůžu udělat,“ zašeptala.
„Tak jenom do pusinky, Mončo, to přeci není nevěra,“ odpověděl jí. Chvíli bylo naprosté ticho.
„Tak dobře, ale jen trošku,“ zasténala a pusinkou se přiblížila k Petrově chloubě. Viděl jsem, jak vyplázla jazyk a začala mu olizovat žalud. To už se přidal i Lukáš a naráz měla před obličejem dva ptáky. Chvíli je na střídačku kouřila. Lukáš ji poté opatrně položil na zem a klekl si před její obličej. Viděl jsem, jak se rytmicky pohybuje dopředu a dozadu. Petr využil toho, že se Monča věnuje Lukášovi, roztáhl jí nožky a zasunul jí ho do kundičky. Monča vyjekla, ale jen tlumeně, protože měla v pusince Lukáše. Teď se i Petr rytmicky pohyboval a šukal její pipinku. Monča ze sebe ani jednoho neshodila. Zřejmě si to užívala, protože slastně sténala.

Měl jsem takový divný pocit v hrudi a šimrání v břiše, nemluvě o tom, že mi při pohledu na ně stál. Po chvíli změnili pozici, Lukáš si lehl pod Monču a zasunul ho do její pipinky. Petr se chystal na anál. Monča mi nikdy nedovolila zasunout ho do jejího krásného zadečku. Teď se jí ale nikdo na nic neptal a Petr jí ho pomalu tlačil do prdelky. Monča jen vzdychla: „Ne Petře, do zadku ne!“ To ale Petra vůbec nezajímalo a penis od její šťávičky jí tam zarazil až po koule. Monča jen zapištěla a Petr jí dal rychle ruku přes pusu, aby je neprozradila. Druhou rukou ji chytil za vlasy. Oba jí začali rychle prcat a nebýt Petrových dlaní na Moničiných ústech, určitě by její sténání vzbudilo celou chatu. Při tomhle pohledu jsem si ho musel vyhonit. Monča tlumeně hekala přes Petrovu dlaň a netrvalo dlouho a svíjela se v orgasmu při stálém přirážení Petra a Lukáše. Bylo to šílený a hrozně intenzivní.

Nevím, jak dlouho to takhle dělali. Ztratil jsem pojem o čase. Lukáš ho z ní nakonec vytáhl, lehl si před Monču a dal jí svou chloubu do pusinky. Podle Lukášových vzdechů jsem usoudil, že jí právě semenem plní ústa. Petr nejspíše také usoudil, že je na čase jejich vystoupení urychlit, a tak začal tvrdě a rychle přirážet. Pleskání o Moničiny půlky bylo teď hlasitější. Najednou tvrdě přirazil, našponoval se a vystříkal jí prdelku. Pochopil jsem, že je čas se nenápadně vypařit, a tak jsem pomalu zmizel zpátky na rozkládací gauč. Stihl jsem to tak akorát, protože o tři minutky později dorazila i jejich trojice a Monča si ke mně potichu lehla. Byla ještě udýchaná ze sexu. Ležela tu jen tak vedle mě s vystříkanou pusinkou a prdelkou a já dělal, že spím.

Ráno jsme dobalili posledních pár věcí a celá naše chatová sešlost vyrazila na vlak. Rozhodl jsem se zatím neprozradit nic o tom, co jsem v noci viděl. Při čekání na vlak jsem tak přemýšlel, co mám dělat, že jsem si ani nevšiml, že chybí Petr. Monča mi sdělila, že si ještě před cestou musí odskočit a odběhla někam za budovu staré vlakové zastávky. Po chvilce mi došlo, že tu něco nehraje, a tak jsem se od ostatních čekajících také trhl a šel se po Monče poohlédnout. Samozřejmě jsem jí po chvilce našel opřenou zády o nějakou starou zeď s vykasanou sukní, kalhotkami odsunutými na bok a Petrovým čurákem v její kundičce. Oba oblečení, Petr jen s rozepnutým poklopcem. To už na mě bylo moc. Odešel jsem čekat na vlak s ostatními. Když jsme nastoupili, vzal jsem si Monču stranou.

„Nechceš mi něco říct, zlatíčko?“ zeptal jsem se.
„Co se děje, broučku?“ zeptala se vyplašeně. Strčil jsem jí ruku pod sukni, zabořil prst do kundičky a vytáhl z ní zbytky Petrovy dávky, kterou jí tam ten blbeček nastříkal na rozloučenou.
„Co je tohle?“ Podívala se na mě takovým zvláštním pohledem, který jsem u ní ještě neviděl, jakoby říkala: „Co asi?“
Chvíli bylo ticho, pak odpověděla: „To je Péťa, Kubíku, promiň.“