Janička

„Líbí?“ podívala jsem se na Pavla z koupelny. Už jen pár jemných tahů žiletkou a budu ji mít úplně vyholenou. „Je to lepší,“ přejíždím si neposednými prstíky po mušličce.
„Obleč se. Za půl hodiny tam máme být,“ je už Pavel dost netrpělivý. Škoda. Zrovna dnes bych klidně strávila celý den přivázaná k posteli. A navíc Michal nepatří k mým nejlepším přátelům. Až se ve dvě nebo ve tři vrátíme domů, bude miláček nejspíš úplně namol a nepoužitelný.

„Nazdar vole! Já myslel že už nepřijdete!“
„Jo Myšáku. Museli jsme… něco dodělat,“ usmál se na mě Pavel.
„Vypadáš skvěle Jani,“ lichotí mi Michal.
Kupodivu se večer docela vydařil. Pavlík se zdržel svých historek z vojny, Michal narážek na téma „Lolita“ a dokonce jsem poznala pár zajímavých lidí. Alkohol tekl proudem. Po pár hodinách se mé příjemně unavené tělíčko schoulilo v Michalově pohodlném křesle do klubíčka a já usnula.

Vzbudí mě až jemňounké šimrání mužské ruky v rozkroku, i přes kalhotky velmi, velmi příjemné. Bojuji s touhou otevřít oči. Ne ne broučku. Jestli chceš, abych se na tebe dívala, přitlač. Dávám nohy kousíček dál od sebe a mírně pohnu pánví dopředu.
„Víc…“ zaprosím. To už Pavel šílí, cítím jeho přerývaný dech. Ještě trošičku. Ano tak! Konečně otevírám oči… Vyskočím z křesla a slyším se, jak křičím: „Co se na mě hrabeš ty prase?!“

Michal pomalu vstane a zkřiví tvář do posměšného úšklebku. Začínám mít strach. Pavlíku, Pavlíku můj, kde jsi? Vzadu za mnou se ozve cvaknutí zámku. Vnímám dunivé kroky, ale nemůžu se ani pohnout. Těžce polknu. Srdíčko zběsile uhání. Kdosi mě chytá za ňadra a bolestivě je tiskne. Neodvažuji se otočit. Zepředu se blíží Michal.
„Ne, ne prosím ne…“ šeptám zoufale. „Kde jsou všichni?“
„Kdyby to moc bolelo, můžeš křičet.“ To byl přece Pavlův hlas! Strach zčásti střídá překvapení. Vysmeknu se a utíkám ke dveřím. Chytí mě pevně za ruku.

Bože miláčku, proč mi to děláš? Michal odhrnuje látku kalhotek, olizuje si dva prsty a vráží je do mé ještě navlhlé pičky.
„Zavři oči!“ poručí. „No tak!“
Poslechnu. Pavel mi pomalu rozepíná blůzku, zatímco Myšák necitlivě rychle lustruje jeskyňku. Cítím to. Projede mnou zvláštní zachvění: Ano, ta bezmoc se mi začíná líbit! Ale to přece… Znovu se napnu, ale tentokrát je sevření paží ještě silnější, skoro surové, ale příjemné. Mísí se ve mně protichůdné pocity: strach, ponížení, vzrušení. Opravdu jsou protichůdné? Je to tak intenzivní a opravdové! Všechno se ve mně láme. Seberu všechnu svou odvahu: „Chci abyste mě oba pořádně ošukali.“ Tímhle je určitě vyprovokuju.

„Ty děvko!“ zasípá Pavlík a hodí mě na postel. Michal ukazuje miláčkovi prsty úplně mokré od mojí šťávičky. Přičichne si. Rychle ze sebe servu poslední zbytky oblečení, rukou objíždím stydké pysky a honím si beze studu klitorisek. Už se těším až uvidím Myšánkův pyj. Nohy schválně roztahuju co nejvíc, aby měli chlapci pěkný výhled.
Kluci se taky nenechají pobízet. Pavel mě bere za hlavu a opírá ji o stěnu. To už držím jeho skvost v ruce a hladím silnou žilnatinu. Beru jej do úst. Několikrát kmitnu jazýčkem a lížu uzdičku. Snažím se rozevírat otvůrek na špičce, kroužím hbitě kolem celého žaludu. Myšáček mě chytá za stehna, sklání se a olizuje mou štěrbinku; ve srovnání s předchozím bolestivým drážděním až překvapivě něžně. Pavel začíná moji pusinku mučit záměrně silnými přírazy a ví, že nemám kam uhnout. Nemůžu skoro dýchat, ale přesto ho zpracovávám našpulenými rty. Jeho penis cítím skoro až v krku. Od té doby, co mi vytrhli mandle, snáším hluboký orál mnohem líp.
„Čubko…“ pomůže si Pavlík a už mi pumpuje do úst jednu salvu horkého semene za druhou. Takhle rychle ještě nikdy nebyl, uvědomím si, když nábožně polykám jeho husté sperma. Je toho opravdu hodně, takže musím dávat velký pozor, aby mi neunikla ani kapka.

Ještě se ani nestačím olíznout a už se mi před obličejem kolíbá další bimbas. Potěšeně sleduji, jak se přes velký fialový žalud přehrnuje předkožka stále tam a zpět, když si ho přede mnou Míša nestydatě honí. Strkám si prsty do kundičky, teču a hekám, jako kdybych šukala poprvé. Šimrám si poštěváček… už, už to na mě jde… Na vteřinu ztichnu a zatajím dech: „Áách…,“ zmítám se v křeči mocného orgasmu. Nádhera! Smysly se jen pozvolna a neochotně vracejí do normálu.

Chudáček Myška. Ještě se neudělal. Však já mu ráda pomůžu. Vyzývavě otevírám pusinku; za to lízání si rozhodně zaslouží prvotřídní kuřbu. Udělám mu to, jak nejlíp umím. Ochotně ho beru mezi dásně a nechám jej, ať si sám zvolí rychlost i velikost mé ústní dutiny. Chytá mě za vlasy a pomalu přiráží. Na začátku se s radostí věnuji Michalovu megažaludu. Mám pocit, že je pro něj moje pusa malá, ale soudě podle jeho výrazu v obličeji jej to netrápí. Zrychluje a konečně se osměluje mrdat pěkně hluboko. Miláček se už vzchopil a začal při pohledu na nás onanovat. Počkej, něco ti ukážu. Hladím si rukou heboučkou kundičku a potom ulpělou šťávičku otírám Míšovi o koule.
„U… už!“ stříká Myška. Vytahuju ho ven a třu si žalud o vypláznutý jazyk tak, aby na to Pavlík viděl. Michalův čurák cáká snad ještě víc než před chvílí ten Pavlův.